5 let

 5 LET V DUBAJI

7.8.2020 to bylo 5 let, co jsem odletěla poprvé do Dubaje.

Aktuální stav nalítaných kilometrů. Uvidíme, jestli k nim ještě něco přibyde...

Jak vypadají letušky v roce 2020? Jako kdyby vylezly z laboratoře...

Kapské město 4

KAPSKÉ MĚSTO

22. - 23. 3. 2020

Kapské město po čtvrté.

Poslední výlet před úplným uzavřením a pauzou v lítání.

Ještě to tam trošku vypadalo, že je svět normální, tak

jsme si s holkama šly užít odpoledne venku s pořádnou večeří.

Při příletu:

Waterfront:

Joo, tak ten byl.

A letíme zpátky. Do karantény...

Dovolená Mexiko - Havana

MEXIKO - HAVANA

Dovolená s taťkou.

13. - 24. 11. 2019



Abychom se na cestu posilnili, tak jsme ještě zašli do Imperiálu
na českou klasiku.

A už letíme. Nejdříve Praha - Paříž.

A poté Paříž - Cancún. Ve velkém stylu :-D

Počasí v Cancúnu nás úplně nepřivítalo. Deštivý večer i ráno, 

ale nedá se nic dělat, vyspání v hotelu a vyrážíme.

Mimo města byl většinou nulový provoz, sem tam nějaké auto, ale 

většinou to vypadalo takto.

První zastávka. Město Valladolid.

Jedno z typických mexických jídel - fajitas.

Lapače, všude samé lapače. Nakonec jsem si jeden musela odvést.

A tady už je Chichen Itza a Kukulkánova pyramida.

Jeden ze sedmi divů světa (novodobých z roku 2007). 

Na seznamu si tedy odšrtávám a ještě mi chybí dva.

Pyramida má čtvercový půdorys a na vrchol vede z každé strany 91 schodů. 

Během jarní a podzimní rovnodennosti při západu slunce vytváří světlo

 speciální efekt, díky kterému sochy hadů po stranách schodiště vypadají,

 jako by se plazily po boku pyramidy (had byl znakem boha Kukulkána).

A z ničeho nic přišla oblaka. Bohové se asi zlobili...

Ještě jedno povinné selfíčko a utíkáme dál.

Po cestě jsme viděli ceduli s odbočkou na cenote.

Cenote je název pro přirozeně vytvořenou vodní nádrž.

Tak jsme odbočili. Ze začátku vypadala cesta divoce.

A byla více divoká...

A ještě více divoká...

Ale dorazili jsme. 

Nikdo nikde. Jen jsme tam potkali 2 lidi. Z Olomouce. 

Tady, na konci světa.

To je náš půjčený bourák.

Kde se vyrábí tequila:

Agáve.

Další cenote - Dzinup.

Večer jsme dorazili do Rio Lagartos, malé vesničky u moře.

A všude samá voda po dešti.

Přišel na nás hlad, tak jsme se šli podívat po nějaké restauraci.

Tady to jako restaurace vypadalo, ale nikdo nikde a všude samé prádlo.

Za chvilku vyběhla paní, že se omlouvá, že kvůli dešti musí mít prádlo

uvnitř, ale že nám uvaří, jestli nám to nevadí. No nevadilo.

Dali jsme si ceviche - syrová ryba naložená v limetkové šťávě, s avokádem

a rajčaty. Poté ještě pečenou rybu, ale ta už není zdokumentovaná.

Ještě jsme tu byli na jídlo dvakrát a s manželem od paní jeli na výlet loďkou.

Jelikož ráno byla potopa stejná a předpověď nic moc,

jen jsme mrkli po vesnici a vyrazili dál s tím, že

se sem vrátíme za pár dní.

Ono to to totiž není jenom tak nějaká vesnice, je to plameňáková vesnice!

No dobře, taky trošku pelikánová...

Tady jsme přespali jednu noc:

A vyrážíme dál.

Dorazli jsme k dalším historickým ruinám - Ek Balam.

Tady jsem se vyšplhala do spousty schodů.

Ahooooj!

Stromy tu nemají zrovna přátelské.

Taťka s klukama.

Po cestě do města Izamal jsme se stavili na místním hřbitově.

Mají to jiné, takové barevné. No, asi jako všechno v Mexiku.

Izamal - žluté město. V centru města jsou všechny budovy

natřeny na žloutou barvu.

A tady jsme u další cenote - Hubiku.

Zašli jsme si tam na kafe, bylo to i s vystoupením. 

Mísňáci tancují s podnosem na hlavě.

Večer jsme dorazili do města Merida a sem si zašli na večeři.

Taťka brble, že máme zase fazole. No jo, dávají to ke všemu. 

A chuť to moc žádnou nemá. Vzhled taky ne :-)

Prohlídka Meridy.

Dorazili jsme k dalším pyramidám, toto je komplex Uxmal.

Dle mého, mnohem zajímavější jak Chetzen Itza.

A zase schody. Teda to už snad ani nebyly schody, sklon to mělo jako žebřík.

A poprvé jsme se potkali s ještěrkama, takovýma malýma.

Pár hodin cesty a jsme v městě Campeche.

Strážní budky byly postavené pro osoby menšího vzrůstu.

Po cestě zpátky do plameňákové vesnice jsme se zastavili na kafe

a bylo to i s místní srnkou.

U plamňákové vesnice Rio Lagartos se náchází tzv. růžová jezera.

Jsou to jezera na výrobu soli, která jsou plná malinkatých krevet růžové barvy.

Plameňák! Konečně plameňák!

Nebojte, teď vás čeká spousta fotek plameňáků :-)

Zpátky v Rio Lagartos a vyrážíme na výlet loďkou.

Vidět ptáky, krokodýly a plameňáky přece.

Tady pan pelikán pózoval jako modelka.

Jeden jediný krokouš, kterého jsme viděli. Stále si myslíme,

že tam byl jenom nastrčený jako turistická zajímavost.

Ale živý byl, chvilku se pohnul.

No a konečně jsme zase u plameňáků.

Jsou tak intenzivně zbarvení, protože jí ty malé krevety.

Oblíkla jsem se jako plameňák, aby věděli, že jsem z rodiny, 

ale stejně pořád někam utíkali.

Tady na skok na pláži. Málem mě snědl orel nebo co to je.

Číhá tam na želví vajíčka a mláďata. Nakonec si to rozmyslel,

asi už byl po obědě a byla jsem velké sousto.

No nejsou to krasavci?

I taťka si vzal plameňákovou košili!

Cenote Suytun.

A tady už jsme v turistickém městě Tulum.

Jako z pohlednice. Ruiny, pláž a tyrkysové moře.

Nosálové.

Pohodička pohoda. Ubytování na 2 noci v Tulumu.

Pláž u našeho ubytka.

Na večeři typické mexické tacos.

A tequila. To až se nás budou ptát, jestli jsme měli.

Měli a je to hnusné :-D

Asi takto hnusné :-)

Další den, další cenote. V té jsem se byla i koupat.

No a při koupačce občas proplavala želva. 

A nebo rovnou želví rodina.

Ještě procházka po okolí.

Vyfotit ještěrky.

Jak jsou barvně sladění :-)

A koupačka...

Večer hody z mořských plodů.

Po cestě do Cancúnu jsme se stavili v Playa del Carmen.

No, nic moc.

A i takto může vypadat pláž v Cancúnu. Řasy a strašný smrad.

Tady už je teda mnohem lepší. Ale nemáme čas,

míříme na letiště.

Po velké panice a shánění letů do Havany jsme si ještě zašli na

poslední mexický oběd a taťka je rád, že má fajitas.

Tak Mexiko čau, bereme to přes Orlando do Havany.

Když jsem se taťky ptala, jestli chce mít ubytování autentické, tak říkal, že jo.

Takhle vypadal barák paní domácí z venku.

A takto zevnitř. 

Takhle vypadá klasická domácnost na Kubě. Místní nemají moc 

možností podnikat, ale jedním z možných způsobů je pronajímání pokojů

turistům.

No, ty schody nás trošku vylekaly.

Taťka byl statečný, schody zvládl.

Vedly totiž do našeho pokoje.

A tady už je Kapitol. Když jsem byla v Havaně v roce 2017,

tak ještě byl pod lešením, teď už je rekonstrukce dokočena.

Po Havaně všemi možnými prostředky, i kočárem.

La Bodeguita - bar s vyhlášeným mojtem.

Stejná bábina jako před dvěma roky, na stejném místě.

Místní masna.

No, mají to pěkné, i v noci.

Večerní zastávka na mojito. Nebo mojita.

Další dopravní prostředek, který jsme využili.

Továrna na doutníky. 

A cesta zpátky rikšou.

A takhle to většinou vypadá před obchodem. Lidi čučí, co dnes mají.

Většinou asi nic. Ale i tak se stojí fronta.

Náměstí Revoluce.

Maluch s maluchem.

A to už zase jdeme k někomu domů kupovat cigára. 

Prý že veletrh doutníků. Jo jo...

Ochutnáváme šťávu z cukrové třtiny.

Pohled na centrum Havany od pevnosti.

A taťka s typickou Kubánkou.

A druhou :-)

Tak schálně, komu to jde líp :-)

Pouliční umění.

Nahlídnutí do obchodu, kde zase nic není.

Ale stejně se čeká...

Opravář zapalovačů.

Projížďka typickým bourákem. Samo, že růžovým.

V parku s Johnem Lenonem.

A spousta fotek v tomto růžovém krasavci.

No a na závěr jsme si dali rum. Když jsme na Kubě, tak to musí být.

Na zdraví a na šťastný návrat domů!